Cibule kuchyňská

Jedná se o dvouletou až vytrvalou (spíše jen teoreticky) rostlinu, na bázi s velkou cibulí. Stonek je dosti robustní, dole až 3 cm v průměru, je dutý. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele jsou celokrajné, polooblé se souběžnou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavní, ve vrcholovém květenství, jedná se o hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel. Květenství je podepřeno toulcem. Plodem je tobolka.

Původ není s jistotou znám, ale předpokládá se, že pravlastí cibule je střední Asie.

Cibule obecná se pěstuje v mnoha různých odrůdách, lišících se tvarem i barvou. Pěstuje se ze semen nebo, aby vyrostla velká, ze sazeničky. Sazečky jsou malé cibulky vypěstované ze semen během léta, které se na podzim sklízejí, přes zimu se uchovávají při teplotě kolem 23 °C a na jaře opět sázejí. Tímto teplým skladováním rostlinu oklameme, takže nevykvete a cibule vyroste do velkých rozměrů.

Cibule je široce užívaná při vaření jako zelenina či koření.

Při loupání, krájení či smažení cibule se uvolňuje dráždivá slzotvorná látka.

Z lékařského hlediska je hlavní užití cibule při nechutenství, arterioskleróze, potížích zažívání, vysokém krevním tlaku, zánětech ústní dutiny a hltanu , sirnaté sloučeniny působí bakteriostaticky a obsažené flavonoidy a fytoncidy protizánětlivě. V lidovém léčitelství je ve výčtu ještě astma, zánět močového měchýře, nepravidelnost v menstruaci, cukrovka, působí proti zácpě a bodnutí hmyzem. Červená cibule snižuje křehkost cévních stěn.

Cibule kuchyňská kvete druhým rokem. Semenné kultury cibule jsou vynikajícím zdrojem nektaru i pylu. Pyl cibule sbírají včely ve velkém množství a rouskují jej do žlutavě šedých rousek. Jeho výživná hodnota je vysoká. Nevýhodou je cibulový pach pylových zásob, kterým mohou načichnout i zásoby medu.

Cibulový druhový med je vzácný. Má světle jantarovou barvu a jemně krystalizuje. Typická je pronikavá cibulová vůně, která však po uskladnění medu zmizí.