Druhový med

Druhové medy jsou pravé včelí medy, které pochází převážně z jednoho zdroje snůšky. Podobně jako odrůdová vína, má i každý druh medu typickou chuť, barvu a vůni. Včelař však má jen omezené možnosti jak ovlivnit z jakého zdroje budou včely nosit med. Proto jsou medy častěji sklízeny jako smíšené. Relativně čisté druhové medy, s výjimkou řepkového, se urodí jen za příznivých podmínek a na některých včelnicích.
Nejvíce medů pochází z nektaru řepky, slunečnice a akátu. V lesnatých oblastech bývá v příznivých letech zdrojem hlavní snůšky medovice z jehličnatých a listnatých dřevin. Dobrým zdrojem druhových medů bývají některé málo pěstované plodiny – svazenka, pohanka, jeteloviny, kmín, fenykl, cibule, hořčice, ovocné dřeviny a mnoho jiných. Rozsáhlé pastviny poskytují medy pampeliškové a jetelové. Naopak v přírodní krajině bývají obvykle zdroje méně koncentrované, přesto v některých lokalitách a v příznivých letech lze získat poměrně čisté medy lipové, maliníkové, javorové, vrbové aj.

Se změnami v naší krajině dochází i k proměnám zdrojů snůšky. Včelaři pamětníci vzpomínají na bohaté snůšky z čistce, vičence aj. Příčinou zániku těchto zdrojů byly změny v zemědělství. Naopak v posledních desetiletích výrazně vzrostly osevní plochy nektarodárných olejnin (řepky a slunečnice). V současné době můžeme na polích potkat některé nové plodiny s včelařským významem (např. světlice barvířská, ostropestřec mariánský). Velkou nadějí pro včelaře mohou být energetické plodiny pěstované na biomasu (např. komonice, vrby, křídlatka).