Oddělek

Oddělek vznikne tak, že do nového úlu vložíme několik plástů (na rámkové míře 39x24 se dávají dva až tři) z už existujícího včelstva. Aspoň na jednom plástu musí být dělničí plod, a v co nejnižší fázi vývoje (pouze vajíčka, nebo úplně nejmenší červíci). Zbytek nového úlu doplníme prázdnými rámky (resp. s mezistěnami). Do nového úlu poté ještě smeteme nebo sklepneme včely z několika dalších plástů zdrojového úlu, a nový úl potom zavřeme - celý, včetně česna. Chybějící plásty ve zdrojovém včelstvu nahradíme prázdnými rámky (s mezistěnami, nebo s číkoli jiným, jak jsme zvyklí).

Zdrojové včelstvo takto přišlo o trochu plodu a asi i zásob, a také o trochu včel. Pro zdrojové včelstvo to není žádná krize - má i tak dost včel a plodící matku, takže může vesele pokračovat dál, jako by se nechumelilo. V novém úlu jsou dva až tři plásty obsahující plod i trochu zásob, jsou tam včely různých věkových kategorií (některé už byly na přesouvaných plástech, další jsme tam smetli), ale chybí matka.

V nové úlu se tedy nyní nachází menší skupina včel, schopná se o něj postarat. Včely nicméně vědí že jsou někde, kde být neměly, a pokud bychom úl nechali otevřený, zase by se vrátily do původního. Je tedy třeba nechat ho zavřený aspoň jeden den, a během té doby si včely na nové místo zvyknout. Současně také zjistí, že ve svém úlu nemají matku, a přejdou do "nouzového režimu" - pokusí se matku vychovat z existujícího plodu, který v plástech je. Víme, že dělnice se rodí ze stejných vajíček jako matky, a záleží jen na druhu potravy, kterou dostávají. Proto včely mohou v matku proměnit jakýkoli dostatečně malý zárodek v dělničině, a ty jsme jim v plástu dali. Včely si samy vyberou nejvhodnější zárodek, postaví kolem něj nouzový matečník a začnou z něho vychovávat matku. Jakmile je to takto zařízeno, včely pokračují v práci, nosí sladinu, starají se o plod, a čekají, až se matka vylíhne. Když se podaří, je oplodněna a začne klást, tak se oddělek promění v plnohodnotné včelstvo; jen zpočátku dost slabé.