Protirojové opatření

Rojení je přirozený způsob množení včelstev. V minulosti byla rojivost dokonce vyžadovaná vlastnost včelstev - díky ní se snadno navyšoval počet včelstev.
V dnešní době včelaři rojivost už tolik něoceňují; včelstva se dají množit i jinými způsoby, ve svém důsledku efektivnějšími. Snaha je tak o selekci takových včelstev, které nejsou přehnaně rojivé. A dále je možné rojivost snižovat až k nule pomocí různých opatření.

Abychom omezili rojivost včel je nutné dát včelám, kterým začne být hnízdo malé, dost prostoru pro práci.Včely vycítí, že čas pro rojení nastal. Zvláště před letním slunovratem. Čekat s přidáním nástavku až do chvíle než se včely vyvěsí do podmetu není to pravé ořechové. Úlový prostor je lepší rozšiřovat s předstihem, spodní nástavek by měl sloužit jen jako rezerva pro nárazovou snůšku - včely by se na dno neměly příliš dostat.

Včely, kterým dáme dostatek práce, budou mít co dělat jiného než jen "myslet na rojení". Je proto zapotřebí včas odtáčet med anebo alespoň přidávat nástavky k vystavění a zanesení sladinou.

Dělničina i trubčina na stavebním rámku a zejména trubčí plod, odčerpávají včelám krmnou kašičku, jejíž přebytek mezi včelami působí jako jeden ze stimulů rojení. Proto je vhodné včelám dávat kromě rámků s mezistěnami i stavební rámky - prázdné. Včely v nich vystaví takové dílo, jako zrovna budou potřebovat. Bude-li jich v úlu jen pár, budou nejspíš plné trubčiny. Při vyšším počtu stavebních rámků včely budou stavět také čistě dělničí dílo anebo různé mezistupně.

Vytvořením oddělku odčerpáme část včel, včelstvo tím lehce oslabíme a zpomalíme jeho rozvoj. Tvorba oddělků mám v moderním včelařství nezastupitelnou úlohu i z jiných důvodů, přesto ji překvapivě mnoho včelařů neprovádí...

Zavíčkované rojové matečníky - roj už může být pryč... Když už ve včelstvu najdeme zakladené rojové matečníky, je na prevenci pozdě. Některým negativům vyplývajícím z rojové nálady včelstva už se neubráníme (lenivost apod.), ale ještě můžeme zabránit samotnému vyrojení včelstva.

Také lze ze včelstva odeberat starou matku s jedním plástem vybíhajícího plodu a vytvořit tak slabý oddělek. Do původního včelstva se vloží zralý matečník (případně ponecháme rojové - ale z genetického pohledu to nemusí být příliš dobré).

Za plného letu včel se odstraní stávající úl stranou a na jeho místo se dá nástavek se soušemi, rámkem s plodem, zásobami a matečníkem. Létavky se budou vracet do tohoto včelstva. Díky plodovému plástu se nebudou snažit hledat jiné útočiště, z matečníku si vychovají matku - jen je potřeba občas zkontrolovat, zda jde všechno jak má.
Původní včelstvo s matkou (kterou nemusíme hledat) postavíme na nové místo. Nemusí to být daleko - je možné jej i jen postavit na víko spodního přelétáku s česnem otočeným dozadu.
Včelstvo přijde o všechny létavky, které se budou vracet do přélétáku. Značně se tak oslabí a naražené matečníky zruší (pro jistotu to může udělat včelař). Toto včelstvo bude chvíli bez přínosu sladiny - musíme mu ponechat dostatek zásob.
V přelétáku se pro změnu nebude ještě nejméně tři týdny líhnout dostatek mladušek. Pokud by hodně oslabil, je dobré jej posílit vybíhajícím plodem anebo zpětně spojit.

Existuje ještě více dalších metod. Některé jsou ale velmi pracné a nejisté zároveň - např. opakované týdenní kontroly rojových matečníků spojené s jejich zamačkáváním. Z pohledu moderního včelaření by protirojová opatření měla být součástí systému práce a ne hasicím prostředkem.