Úročník bolhoj

Úročníky jsou dvouleté až víceleté byliny, s kůlovitým, až přes metr dlouhým, chudě větveným kořenem. Lodyha je zpravidla při bázi větvená, porostlá lichozpeřenými listy. Lodyžní listy s koncovým lístkem větším eliptického tvaru.

Květenství vyrůstají v koncových nebo úžlabních hlávkách, většinou po dvou až třech, s květy velmi krátce stopkatými. Chlupatý kalich je trubkovitý, s nestejnými cípy. Koruna je světle žlutá, vzácněji zlatožlutá, bělavá nebo růžová, s člunkem často na vrcholu nebo i celým purpurovým. Křídla jsou kratší než pavéza, avšak delší než špičatý člunek. Uvnitř květů jsou nahoru obrácené tyčinky a dlouhá lysá čnělka.

Plody jsou zpravidla jednosemenné lusky, s vejcovitým hladkým semenem.

Úročník bolhoj byl především dříve pěstován jako pícnina ozimého charakteru, někdy též nazývaný žlutý nebo skalnatý jetel. Je vhodný pro málo úrodné a značně kamenité pudy bramborářských a horských oblastí. Výnosy píce jsou ale nízké. S jeho pěstováním se začalo v polovině 19. století v severním Německu, v 18. století byl též užíván v lidovém léčitelství - odtud název bolhoj.

V Česku se vyskytuje přirozeně od nížin do podhůří, na sušších loukách, travnatých stráních, pastvinách, mezích a lesních lemech. Dává přednost vápnitým podkladům.

Úročník kvete od června do července. Včelám je zdrojem nektaru a menšího množství pylu.

Autor: RNDr. Václav Švamberk