Čičorka pestrá

Je to vytrvalá statná rostlina s tlustým, větveným oddenkem a lodyhami přes 1 metr dlouhými, nápadně hranatými, poléhavými nebo vystoupavými, často i popínavými. Listy jsou řapíkaté, lichozpeřené s četnými jařmy; lístky jsou krátce řapíkaté, podlouhle vejčité až čárkovité. Lístky čičorky provádějí tzv. "spánkové pohyby": ve tmě se přikloní k sobě směrem nahoru. Na dlouhých stopkách jsou okolíky s 10 až 20 růžovými nebo bělavými květy. Pavéza květů je tmavě růžová, člunek na špičce je tmavě fialový. Květy jsou zprvu nicí, za květu a za plodu vzpřímené. Plody jsou mělce zaškrcované poltivé lusky, vzhůru zakřivené, obsahující hnědá a zploštělá semena.

Běžně roste na mezích, stráních i suchých loukách, podél cest a na lesních okrajích. Mnohdy se šíří s travním nebo jetelovým semenem a snadno se stává plevelem na polích, podél cest a železnic. Libuje si na vápenatém podkladu. Je rozšířena v jižní a střední Evropě a v Malé Asii až po Írán. V Severní Americe je zavlečená.

Celá rostlina, především květy a semena, obsahují glykosid koronilin (katharin), působící projímavě. Dříve se listů čičorky používalo jako srdečního léku nebo náhražky digitalinu; dnes se k témuž účelu používá koronilinu, získaného z čičorky. Obecně je však tato rostlina považována za jedovatou a odvar z natě může přivodit i smrt. Zvířata, hlavně ovce, spásají jen mladé rostliny a starým se vyhýbají.

Čičorka pestrá patří mezi medonosné rostliny, kvete od května do června.