Čistící pud

Pokud zvíře najde ve svém hnízdě něco, co je zdrojem nemocí, má - ač rozumově nemusí vůbec tušit o co jde - v podstatě dvě možnosti: nechat to tam být nebo to odstranit. Inteligenčně vyspělejší zvíře, konkrétně člověk, si to dokáže i zdůvodnit. Méně inteligentním zvířatům napovídá příroda sama, konkrétně evoluce. Pokud si zvíře ve svém hnízdě zdroj nákazy ponechá, má vyšší pravděpodobnost, že uhyne a nebude tak moci šířit svoje geny dál. Pokud choroboplodné zárodky odstraní, spíše přežije. Svým dalším rozmnožováním tak udrží svoje geny v populaci a mezi nimi i ty, které se váží na čistící pud.

Včely mají schopnost rozpoznat, zda je pod víčky buněk plod, který se normálně vyvíjí anebo je poškozen nemocemi či dokonce uhynul. Míra této schopnosti je ale včelstvo od včelstva odlišná. A dědičná zároveň. Stejně, jako schopnost poškozený plod aktivně odstraňovat. Tedy zbavovat hnízdo zdroje nákazy...
Tato schopnost jim pomáhá odolat nemocem, jako je mor včelího plodu, varroáza, zvápenatění a dalším.
U včely východní je vysoká úroveň čistící pudu jednou z vlastností, díky které u ní nemá parazitismus kleštíka (varroáza) fatální následky jako u včely medonosné.

Někteří včelaři včelstva na tuto vlastnost testují a i cíleně selektují. Naopak, množení včelstev se špatným čistícím pudem (ale například špičkovým medným výnosem) se může chovateli vymstít při zvýšeném infekčním tlaku nemoci.