Souš

Souš je prázdné dílo, které již předtím bylo zaplodováno nebo bylo plné zásob (vhodné prázdné souše, zpravidla po medobraní, se skladují přes zimu, zjara se dávají společně s novými rámky do včelstev a tím se jim rozšiřuje prostor). Souš je zpočátku světlá a postupně tmavne. Je to dáno barvivy, které jsou v pylu obsažené, košilkami, které po sobě včely v buňkách zanechávají (včela se svlékne ve vývojovém stádiu několikrát, košilky se postupně lepí na stěny buňky, která se tímto stále zmenšuje) a také stářím plástu. Jelikož staré souše jsou plemeništěm chorob, snažíme se, aby včely dílo neustále obnovovaly. Vytavený vosk se používá k výrobě svíček a na výměnu za nové mezistěny (asi 1-2mm silná předloha zhruba velikosti rámku, kde jsou naznačeny šestiboké buňky). Mezistěna se zataví do rámku a včely už „jen“ vystaví dílo do prostoru. Každá buňka není vystavěna horizontálně, ale lehce nakloněna, aby z ní zpracovávané zásoby nevytékaly. Buňky pro výchovu dělnic jsou menší než ty pro odchov trubců, v průměru o 1,5mm. Matka podle toho pozná, zda-li klást oplozené či neoplozené vajíčko.