Varroadno

Varroa dno je vynálezem střední Evropy. Nejprve došlo na úpravu s vysouvatelnou zadní, horní laťkou (na obr. označena č. 10), ještě jen 20 mm vysokou. Později pak byla řešena i otázka odběru měli aniž bychom byli rušeni včelami tak, jako to již mají středoevropská vysoká varroadna. U nich je ve dně včelotěsná kovová (nerez, pozink) síťovina, příp. z plastické hmoty a pod ní teprve zásuvka s podložkou na úlový spad. Síťovina má velikost ok 2,5 - 3,5 mm.

Při realizaci došlo k jednoduchému zvýšení podmetu o 20 mm a úpravě kočovného síta tak, aby mohlo být také použito k nerušenému odběru spadu. V tomto případě, v letních a jarních měsících, se varroa síto položí na zvýšené dno. Původní česno se uzavře česnovým klínem a otevře se nové česno nad sítem. Pro zimní spad se síto nepoužívá nebo se musí mrtvolky pře síto prosít. Měl spolu se spadem roztočů na podložce se vyjímá zadním uzávěrem dna.

Podle počtu denně spadlých roztočů se nechá pak odhadnout množství roztočů ve včelstvu. Vyčištěná podložka (zásuvka) se vkládá kupř. na 3 dny a spočítaní roztoči se dělí třemi abychom zjistili průměrný denní spad. Jedná-li se o diagnózu před výchovou zimních včel v červenci, pak při denním spadu cca nad 8 roztočů je nutno okamžitě léčit včelstva Formidolem (kyselina mravenčí) , nebo na předpis OVS Gabonem.

Včelstva v nástavkových úlech s uzavřeným dnem začínají na jaře časněji s plodováním oproti včelstvům v úlech s otevřeným dnem. To způsobuje časnější aktivaci hltanových žláz zimních včel a zvyšuje souběžně pohybovou aktivitu zimních včelstev k vyvolání potřebné teploty plodového hnízda. To vede včelstva k rannému vylétávání, zvláště při nepříznivém počasí a způsobuje často velké ztráty létavek. Včelstva létají i ve studeném počasí. Výsledkem jsou včelstva s velkými plochami plodu a málo starými včelami. Tato situace je zejména kritická pro včelstvo, které za nízké teploty nemůže se již stáhnout a vnější oblasti plodového hnízdy zůstávají neobsazené a zachlazené. Časný nástup plodování u včelstev s uzavřeným dnem přináší nejen riziko zvýšené ztráty létavek, ale také způsobuje zhoršení fysiologické kondice přezimovaných starých včel aktivizací hltanových žláz. Zvýšení motorické aktivity potřebné k nutnému vyrovnání teploty plodového hnízda působí jako další stresový faktor a zkracuje dlouhověkost.

Všechny tyto faktory mají významný vliv na vývoj včelstva v časném jaru po úspěšném přezimování. Nověji přibyla ještě jedna výhoda tzv. studeného zimování. Delší bezplodý stav během zimování také zkracuje období rozmnožování roztoče Varroa a tím způsobuje jeho menší vývojové maximum, které má vliv na vývoj dalších zimních včel od měsíce července.

V důsledku větších ztrát tepla a také přezimování většího počtu zimních včel je spotřeba zimní potravy ve včelstvech s otevřeným větráním ve dně o 10 až 15% vyšší než u včelstev s uzavřeným dnem (tj. 2 až 3 kg při 20 kg zásob). Přes zvýšenou spotřebu zimní potravy a tím stoupající látkovou výměnu včelstev s otevřeným větráním dna, nebyly dosud zjištěny žádné negativní účinky na délku přežití včel. O tom také svědčí menší spad zimních mrtvolek. Příčina je zřejmě v rozdílnosti plodování včelstev během zimního klidu. Včelstva s otevřeným dnem mají prodlouženou bezplodou zimní přestávku.

Přednost zasíťovaného dna je v tom, že včelstva relativně později (asi v čase květu vrb) začínají s intenzivním plodováním, přičemž v tomto čase ještě je k dispozici množství zimních včel, takže samotný pokles teploty nemůže způsobit žádné škody.

Kontrola spadu roztočů Varroa bude ještě dlouho diagnostickým prvkem velikosti nákazy a to nejen v zimě, ale i ve všech ročních obdobích. Tím se stává varroadno moderním prvkem technologie ošetřování včelstev. Dosud proklamované "teplé přezimování" včelstev mělo by být v nástavkových úlech nahrazeno studeným přezimováním na zasíťovaném dně a to z výše jmenovaných důvodů. Každé dno, ať nízké či vysoké, lze přestavět na zasíťované.