Mečík obecný

Mečík je trvalka přečkávající zimní období podzemními hlízami vejčitého tvaru obalenými rozpadavými pochvami loňských listů. Přízemní listy jsou mečovitého tvaru, lodyžní pak většinou jen listenovité.

Lodyhy jsou přímé nevětvené nesoucí květy v jednostranném lichohroznu - tzv. vějířku.

Květy mají trojčetná okvětí srostlá v zakřivené nálevkovité trubky. Okvětní lístky jsou fialově červené, sušením modrající. V květu jsou tři nahoru zakřivené tyčinky s nitkami, dvakrát delšími než prašníky a oblá čnělka s nitkovitou trojramennou bliznou.

Plody jsou vejčité nebo válcovité tobolky, s křídlatými semeny.

Mečík se používal často ve středověkém ranhojičství a přisuzovala se mu dokonce v ochranné zbroji magická moc při ochraně rytíře před neštěstím na válečném poli.

Mečík obecný roste původně na vlhkých loukách, lesních bažinách a vlhkých polích. V Česku je ve východní polovině území častější, v severní polovině roztroušeně, jinde jen vzácně. Patří k silně ohroženým druhům naší květeny.

Mečíky obecné kvetou podle nadmořské výšky stanoviště od konce května do srpna. Jsou pro včely méně významným zdrojem nektaru i pylu.