Bělohořčice setá

Bělohořčice [hořčice] setá je jednoletá štětinatě hustě chlupatá bylina, s listy lyrovitě peřenodílnými až peřenosečnými. Květenství vytváří za květu hustý, později prodloužený hrozen. Bělohořčice kvete v červnu, ve strniskových směskách také od září do října. Květy jsou stejně jako u ostatních brukvovitých rostlin typicky čtyřčetné, světle žluté barvy, s korunními lístky asi 1 cm dlouhými. Po odkvětu se na rostlinách vyvíjejí až 45 mm dlouhé šešule obsahující zpravidla žlutá a silně palčivá semena.

Bělohořčice je původem pravděpodobně ze Středozemí, kde byla plevelem v obilninách, avšak již od středověku se pěstuje na polích v monokultuře jako olejnina a pochutina pro výrobu plnotučné a zčásti i kremžské hořčice - v Česku především v nižších a středních polohách. Ve vyšších polohách je produkce semen méně kvalitní. Bělohořčice je využívána především ve strniskových směskách a na zelené hnojení.

Vzhledem k velké produkci sirných silic má tato rostlina zvýšené nároky na obsah síranů v půdě.

I když mednatost porostů bělohořčice je menší než u řepky kvetoucí o několik týdnů dříve, poskytuje včelám mnoho nektaru i pylu ve světle žlutých rouskách a je významnou snůškovou rostlinou.

Autor: RNDr. Václav Švamberk