Brtnictví

U nás ve středověku včelaři, řečení brtníci, vyhledávali v lese včely hnízdící v dutých stromech a přednostní právo na ně si zajišťovali značkou na kmeni, obvykle pomocí "víhy", slaměného víchu zavěšovaného nad nebo pod brtí. Později přišli na to, že včely jsou stejně pilné, když je přestěhují blíž lidským sídlům, a tak z kmene odřízli špalek (klát, brť) i se včelím hnízdem a přenesli ho ke svému domu. Dá se tedy říci, že podnětem k přechodu od pouhého vybírání medu, což umí i medvědi a další zvířata, ke skutečnému včelaření, byla snaha odstranit pracné vyhledávání sídel divokých včel, šplhání po stromech a obtížné dobývání pláství z dutin stromů a skalních štěrbin. 
Nejprve brtníci zakládali jakési primitivní hospodaření v dutinách padlých stromů, takovým brtím se říkalo "ležany". V klátech se včelaří leckde na světě dodnes. Jinde meduchtivci zhotovovali včelám obydlí ze slámy (košnice) a koše z proutí či rákosu. Když se v suchých východních oblastech bez stromů včely usadily v odložených hrncích, začali je včelaři chovat i v hliněných vypalovaných rourách nebo poškozených hrncích. Ty měly tu výhodu, že stačilo nadzvednout pokličku a med byl na dosah. Takové včelaření se dodnes praktikuje zejména v afrických a asijských zemích. Na rozdíl od brtníků se domácím včelařům říkalo včelníci.