Blín černý

Blín černý je jednoletá až dvouletá jedovatá bylina z čeledi lilkovitých.
Jde o 20–90 cm vysokou, žláznatou a huňatou bylinu, která odpudivě páchne. Lodyha je přímá, téměř oblá a hustě olistěná.
Listy jsou střídavé, peřeně zubaté, na lodyze poloobjímavé, v přízemní růžici řapíkaté.
Kvete od června do října. Květy vyrůstají v úžlabí listenů, uspořádány jsou ve vijanech. Jsou pětičetné a téměř přisedlé. Kalich je válcovitě zvonkovitý, zvenčí žlaznatě chlupatý a sítnatě žilkovaný. Koruna je nálevkovitá (až 35 mm dlouhá), kalně nažloutlá, fialově sítnatá s ústím načervenale fialovým. Prašníky jsou fialové.
Plodem je víčkatá tobolka s černohnědými, silně jedovatými semeny.

Roste na rumištích, v příkopech a kolem cest nebo jako plevel na polích a zahradách, zejména pak v teplejších oblastech. Upřednostňuje sušší písčité až hlinité výživné půdy a slunná stanoviště.

Otravy jsou vzácné a velice nebezpečné, dochází k nim při záměně kořene za kořen vzácnější kořenové zeleniny nebo semen za zrnka máku. Příznaky otravy jsou podobné jako u rulíku zlomocného (hlavní jedy obou rostlin jsou stejné).V případě příznaků je nutno okamžitě povolat lékaře. První pomocí je vyvolání zvracení a podávání živočišného uhlíV případě příznaků je nutno okamžitě povolat lékaře.

Blín černý patřil mezi posvátné rostliny pohanských Germánů, kteří ho pěstovali na zvláštních „svatých políčcích“. Byl používán při věštění, ovlivňování počasí a léčení. Podle germánského zvyku musel být kořen blínu vyhrabán nahou dívkou.Ve středověku začal být blín spojován s čarodějnictvím, používání blínu stačilo jako důkaz že obviněná osoba je čarodějnice. Byl používán v milostné magii a také jako součást „čarodějnických mastí“.

Blín černý je nektarodárnou i pylodárnou bylinou, ale jeho rozšíření je malé.