Včela kraňská

Včela medonosná kraňská původně obývala jihovýchodní Alpy, severní Balkán a oblast Dunaje. Název kraňka se odvozuje od slovinského regionu a města Kranj. Dále je toto plemeno původní na části Rakouska, v Maďarsku, na Slovensku, v Chorvatsku a dalších státech bývalé Jugoslávie, na části Rumunska a na západě Ukrajiny. Na území České republiky kraňka původně zasahovala pouze na jihovýchod Moravy.  V současné době pronikla do střední i západní Evropy, rozchovává se i v Americe a v Austrálii.

Je to středně velká včela s dlouhými končetinami. Chitin je tmavý s častými výskyty kožovitě zbarvených okrajů nebo celého prvního zadečkového článku. Ochlupení je husté a krátké. Ochlupení trubců je šedé až hnědošedé. Ochlupené proužky tergitů zadečku jsou široké až velmi široké. Délka sosáku činí 6,4 až 6,8 mm. Loketní index dělnic je 2,3 až 3,0, trubců 1,8 až 2,3.

Včela kraňská má rychlý až velmi rychlý jarní rozvoj, který končí u některých kmenů již v plném létě. Přezimuje velmi hospodárně. Zvýšená rojivost je známa jen u méně prošlechtěných kmenů. Má dobrý sběrací a orientační smysl, silnou energii letu, využívá dobře jak snůšku nektarovou, tak i medovicovou. Dobře opyluje i využívá snůšku z jetele lučního. Je velmi mírná a klidná při manipulaci s plásty. Je značně odolná vůči bakteriálním nákazám plodu. Málo tmeli. Má vynikající přizpůsobivost. Prof. Ruttner rozlišil u současné kraňské včely čtyři ekologické typy, a to typ alpský, karpatský, benátský a makedonský. Pro podmínky střední Evropy jsou vhodné však pouze typy alpský a karpatský. Z alpského typu z území dnešního Rakouska pocházejí nejznámější a nejrozšířenější kmeny „Sklenar“ z Mistelbachu, „Troiseck“ ze Štýrska a „Peschetz“ z Korutan. Včela kraňská je nejvhodnějším plemenem pro území celého našeho státu. Vzhledem k tomu, že původní areál jejího rozšířeni je ohrožen bastardizací jinými populacemi, je včela medonosná kraňská na území České republiky zařazena mezi genové zdroje.