Včela medonosná

Včela medonosná Apis mellifera patří mezi blanokřídlý hmyz. Jde o jednoho z nejznámějších zástupců. Včela medonosná pravděpodobně vznikla mutací včely východní asi před 10 000 lety. Ze všech druhů včel je včela medonosná nejvíce hospodářsky využívána. Tělo včely medonosné je tvořeno ze 3 částí, a to hlava, hruď a zadeček. Jednotlivé části jsou spojeny zúžením, které zajišťují pohyblivost jednotlivých částí. I přesto, že hruď je nositelem orgánů, jsou v zadečku uloženy zažívací orgány, medový váček, jedová žláza, vzdušné vaky a žihadlo. Žihadlo na konci zadečku je duté, napojené na jedový váček. Žihadlo má na konci háček, který znemožňuje po bodnutí jeho vytažení z rány. Včela dělnice si tak po bodnutí vytrhne žihadlo i s jedovým váčkem a následně umírá.

Včely žijí ve společenstvu, které nazýváme včelstvo. Včelstvo je založeno na určité kastovní hierarchii. Zpravidla je složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a zahyne (např. osamělá dělnice, matka či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce:

matka – její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva;
trubec – jeho úlohou je oplodnit mladé matky; v případě potřeby pomáhá zahřívat včelí plod (díky vyšší tělesné teplotě, než mají dělnice);
dělnice – vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: vyhledávání a přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda), zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování správné teploty v úlu a řada dalších činností.